← Zpět na Pro lékaře

Diagnostika MCAS

Naposledy aktualizováno: 08. 01. 2026

Diagnostika syndromu aktivace žírných buněk (MCAS) je někdy trochu záludný, ale zato vcelku přímočarý proces. V současné době neexistuje (stav leden 2026) jediný univerzální krevní test, který by onemocnění se stoprocentní jistotou potvrdil nebo vyloučil. Diagnóza se proto stanovuje na základě kombinace klinických příznaků, laboratorních nálezů a reakce na léčbu.

Diagnostický algoritmus zahrnuje následující čtyři klíčové kroky: [1]

1. Klinický obraz
2. Diferenciální diagnostika
3. Laboratorní vyšetření
4. Reakce na léčbu

1. Klinický obraz

Zjišťuje se, zda pacient trpí chronickými nebo opakujícími se potížemi, které postihují alespoň dva různé orgánové systémy současně . Typicky se jedná o kombinaci potíží, například:

  • Dermatologické: pruritus, návaly horka, otoky
  • Gastrointestinální: bolesti břicha, průjmy, nevolnost
  • Kardiovaskulární: palpitace, kolísání tlaku
  • Neurologické: bolesti hlavy, potíže se soustředěním, pamětí a vybavováním si slov

Extenzivní výčet příznaků se nachází na stránce klinický obraz

Klinický obraz

Příznaky a projevy MCAS

Pro objektivní posouzení závažnosti příznaků může být použit standardizovaný dotazník.

Diagnostický dotazník pro MCAS

Překlad diagnostického dotazníku pro stanovení syndromu aktivace žírných buněk z Fakultní nemocnice v Bonnu
2. Diferenciální diagnostika

Příznaky MCAS se často překrývají s mnoha jinými nemocemi. Diagnóza MCAS by měla být stanovena, pokud pacientovy příznaky nejsou lépe vysvětlitelné žádným z níže uvedených onemocnění v CELÉM JEJICH ROZSAHU.

Mnoho z těchto onemocnění (např. IBS, POTS, Ehlers-Danlosův syndrom) se často vyskytuje souběžně s MCAS (jako komorbidity) nebo mohou být dokonce následkem chronické aktivace mastocytů. Nemusí být tedy nutně vyloučena přítomnost jiného onemocnění (např. Hashimotova tyreoiditida), ale musí být vyloučeno, že toto onemocnění je jedinou příčinou všech pacientových potíží.

1. Endokrinologická a metabolická onemocnění

Tyto stavy často způsobují návaly horka (flush), průjmy nebo bušení srdce, což jsou typické příznaky MCAS.

  • onemocnění štítné žlázy (hyper/hypotyreóza), diabetes mellitus (cukrovka), porfyrie (akutní formy), fabryho choroba, hereditární hyperbilirubinémie, amyloidóza.

2. Nádorová onemocnění (zejména neuroendokrinní tumory)

Tato onemocnění produkují hormony a látky, které imitují degranulaci mastocytů.

  • Karcinoid (nádor z enterochromafinních buněk), feochromocytom (nádor dřeně nadledvin), pankreatické endokrinní tumory (gastrinom, insulinom, glukagonom, somatostatinom), VIPom (Vasoactive Intestinal Peptide tumor), lymfomy (střevní lymfom atd.), myeloproliferativní neoplazmata.


3. Gastrointestinální onemocnění

Vzhledem k tomu, že GI symptomy jsou u MCAS dominantní, je seznam vylučovaných diagnóz v této oblasti nejdelší.

  • Infekce: Gastritida způsobená Helicobacter pylori , infekční enteritida, parazitární infekce (např. Giardia ), zánětlivá onemocnění střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, mikroskopická kolitida), eozinofilní onemocnění ( Eozinofilní ezofagitida, gastritida či enteritida), intolerance a malabsorpce (celiakie, laktózová intolerance, intolerance sacharózy nebo fruktózy), mechanické příčiny ( střevní obstrukce, srůsty, volvulus), cholelitiáza (žlučové kameny), jaterní onemocnění ( hepatitida), a natomické vady (syndrom ligamentum arcuatum medianum (MALS))


4. Imunologická a alergická onemocnění

  • Klasické alergie: Potravinové a environmentální alergie (zprostředkované IgE), hereditární angioedém (deficit C1 inhibitoru), vaskulitidy, autoinflamatorní syndromy, imunodeficience, hypereozinofilní syndrom (HES).

5. Jiné formy onemocnění mastocytů

V rámci diagnostiky je nutné odlišit MCAS od vzácnějších, klonálních forem:

  • Systémová mastocytóza (SM): Musí být vyloučena nesplněním WHO kritérií (např. tryptáza > 20 ng/ml + biopsie kostní dřeně s denzními infiltráty a mutací KIT D816V).
  • Kožní mastocytóza (urticaria pigmentosa)
6. Jiná onemocnění

Do diferenciální diagnostiky patří i primární psychiatrická onemocnění (úzkostné poruchy, deprese, psychosomatické poruchy), která by však neměla být stanovena pouze na základě vyloučení běžných somatických nálezů bez zvážení MCAS. Nutné je odlišit i systémovou mastocytózu (nesplnění WHO kritérií).

Výčet není vyčerpávající. Rozsah diferenciální diagnostiky závisí na konkrétním klinickém obrazu pacienta. Zdroje: Afrin et al. 2020, Molderings et al. 2011

3. Laboratorní vyšetření (mediátory)


Cílem laboratorních testů je prokázat zvýšenou aktivitu žírných buněk. Měří se hladiny specifických látek (mediátorů), které tyto buňky uvolňují do krve nebo moči.

Důležité upozornění k testům: Žírné buňky uvolňují přes 200 různých látek, ale v běžné praxi lze testovat jen zlomek z nich. V Česku je navíc dostupnost testování výrazně omezená. K tomu se většina těch látek v těle (i mimo něj) velmi rychle rozkládá.

Negativní výsledek laboratorních testů proto automaticky nevylučuje diagnózu MCAS.

Krevní mediátory ze séra

Chromogranin A:

  • Je nutno u pacienta vysadit inhibitory protonové pumpy (PPI)
  • Odběry na lačno, vhodné současně stanovit kreatinin (renální insuficience falešně zvyšuje CgA).
  • Laboratoř: Po odběru se krev musí nechat srazit (cca 30 min) a následně stočit (centrifugovat) a pokud neprobíhá analýza v ten samý den, tak po stočení zamrazit

  • Je-li zvýšený, je třeba vyloučit další možné příčiny jeho zvýšení (např. renální insuficience,, neuroendokrinní nádory)

Tryptáza:

  • Slouží primárně k vyloučení systemické mastocytózy.
  • U většiny pacientů s MCAS je v normě. (lehké zvýšení je u některých pacientů s MCAS možné)
  • Hereditární alfa-tryptasémie (HaT) . Jde o dědičný rys (vyskytuje se v rodinách), který je u pacientů s MCAS častější než v běžné populaci, ale sám o sobě diagnózu MCAS nepotvrzuje.
Mediátory v moči

Mediátory v moči jsou často lepší volbou než ty krevní, protože jsou stabilnější. Navíc je moč sbírána v průběhu 24 hodin a kolísavé uvolňování mediátorů je tak vykompenzováno

N-methylhistamin (N-MH),

11-β-Prostaglandin F2α (11-β-PGF2α),

Leukotrien E4 (LTE4)

Nutno vysadit NSAID (nesteroidní antiflogistika: Ibalgin, Aspirin, Diclofenac, Aulin atd.).

Mezi jednotlivými močeními musí pacient vracet nádobu ihned do ledničky.

Po doručení do laboratoře: změřit objem, odebrat vzorek a doporučujeme zmrazit , zejména pokud se neanalyzuje ten samý den.

Biopsie

Pokud krev a moč vyjdou negativní, ale klinické podezření trvá, doporučuje se provést biopsii (nejčastěji z trávicího traktu při gastroskopii/kolonoskopii).

Co napsat na žádanku pro patologa:

„Podezření na MCAS (syndrom aktivace žírných buněk). Prosím o stanovení hustoty a morfologie žírných buněk a použití barvení CD117 c-Kit (citlivější než tryptázové barvení). K vyloučení systémové mastocytózy prosím o doplnění barvení na CD25.“

Interpretace nálezu:

    Za patologický nález se považuje > 20 žírných buněk na zorné pole (High Power Field - HPF) v biopsii ze sliznice GIT.

    Dále se hodnotí morfologie (u MCAS mohou být buňky vřetenovité nebo tvořit shluky, i když méně výrazně než u mastocytózy, u které tvoří MC denzní infiltráty)

    UPOZORNĚNÍ:
    Při běžném barvení (H&E) jsou žírné buňky často neviditelné nebo nerozpoznatelné. Na žádanku k histologii je proto nutné požadavek na speciální barvení výslovně uvést .


Pro odlišení od systémové mastocytózy může být indikováno genetické vyšetření z krve (test na mutaci KIT D816V) . U pacientů s MCAS je tento test typicky negativní (příčina MCAS totiž není v této mutaci), zatímco u systémové mastocytózy bývá pozitivní.

Nestabilní mediátory z plazmy

V Česku prakticky neproveditelné a velmi náchylné k falešným negativům kvůli extrémně náročné logistice.

Odběr do zkumavky, centrifugace, skladování a případný transport musí být prováděny pod přísným logistickým protokolem, aby nedošlo k přerušení chladového řetězce, znehodnocení vzorku a falešnému negativu.

Platí zde, že pokud laboratoř nemá chlazenou centrifugu , nemá u ní smysl tyto testy dělat.

Heparin: jeden z nejcitlivějších a nejužitečnějších markerů aktivace mastocytů.

Prostaglandin

Histamin


Viz Návod níže:

Návod na labortorní odběry k MCAS

4. Reakce na léčbu

Pokud má pacient typické příznaky a byly vyloučeny jiné příčiny, může být zahájena zkušební léčba. Pokud pacientův stav vykazuje zlepšení po nasazení léků cílených na žírné buňky (např. antihistaminika nebo stabilizátory žírných buněk), považuje se to za významný důkaz podporující diagnózu MCAS.

Léčba

Medikace a režimová opatření

Odkazy na odborné zdroje

Níže uvedené zdroje popisují aktuální diagnostická kritéria a postupy, ze kterých tento text vychází (nový globální konsenzus kritérií z roku 2020):


Zdroje

  1. MOLDERINGS, G.; Brettner, S.; Homann, J. et al. Mast cell activation disease: a concise practical guide for diagnostic workup and therapeutic options. Journal of Hematology & Oncology . [online]. 2011, roč. 4, č. 1. [cit. 2025-12-29].
    Dostupné z: [DOI] | [PubMed]

  2. MOLDERINGS, G.; Haenisch, B.; Bogdanow, M. et al. Familial Occurrence of Systemic Mast Cell Activation Disease. PLoS ONE . [online]. 2013, roč. 8, č. 9, s. e76241. [cit. 2025-12-29].
    Dostupné z:
    [DOI] | [PubMed]

  3. AFRIN, L.; Self, S.; Menk, J. et al. Characterization of Mast Cell Activation Syndrome. The American Journal of the Medical Sciences . [online]. 2017, roč. 353, č. 3, s. 207-215. [cit. 2025-12-29].
    Dostupné z: [DOI] | [PubMed]

  4. AFRIN, L.; Ackerley, M.; Bluestein, L. et al. Diagnosis of mast cell activation syndrome: a global “consensus-2”. Diagnosis . [online]. 2020, roč. 8, č. 2, s. 137-152. [cit. 2025-12-29].
    Dostupné z: [DOI] | [PubMed]

  5. HOFFMANN, Kathryn. Postakute Infektionssyndrome und Erkrankungen. In: Krankheiten und klinische Erscheinungsbilder [online]. Linz: Trauner Verlag, 2024 [cit. 2025-12-29].
    Dostupné z:
    [Lékařská univerzita ve Vídni] (německy)

  6. DAUM, Ondřej, Radek ŠÍMA a Michal MICHAL. Patologická diagnostika gastrointestinálního stromálního tumoru. In: Onkologie [online]. Olomouc: Solen, 2010 [cit. 2026-01-02].
    Dostupné z: [Onkologie pro praxi]

  7. WEINSTOCK, L.; Pace, L.; Rezaie, A. et al. Mast Cell Activation Syndrome: A Primer for the Gastroenterologist. Digestive Diseases and Sciences . [online]. 2020, roč. 66, č. 4, s. 965-982. [cit. 2026-01-08].
    Dostupné z: [DOI]