← Zpět na Pro nemocné

Možnosti léčby MCAS

Léčba syndromu aktivace žírných buněk (MCAS) je běh na dlouhou trať. V současné době neexistuje lék, který by onemocnění zcela vyléčil. Hlavním cílem terapie je stabilizace žírných buněk, minimalizace příznaků a návrat k co nejlepší kvalitě života.

Protože se MCAS projevuje u každého pacienta jinak, neexistuje univerzální léčebný protokol. Léčba je vždy přísně individuální a často vyžaduje metodu "pokus-omyl", než se podaří najít správnou kombinaci léků a režimových opatření.

Léčba stojí na těchto základních pilířích:

1. Identifikace a eliminace spouštěčů

Základním krokem je zamezit tomu, aby byly žírné buňky drážděny. To vyžaduje, aby pacient (často formou deníku) vypozoroval, co jeho reakce vyvolává.

  • Strava: Nejčastějším opatřením je nízko-histaminová dieta. Pacienti se vyhýbají potravinám, které jsou bohaté na histamin (zrající sýry, uzeniny, alkohol, fermentované potraviny) nebo které uvolňování histaminu podporují.
  • Prostředí: Omezení kontaktu s chemikáliemi, vůněmi, plísněmi či extrémními teplotami.
  • Léky: Opatrnost při užívání léků, které mohou žírné buňky destabilizovat (např. některá analgetika, kontrastní látky, anestetika).
2. Farmakologická léčba (Léky)

Pokud úprava životního stylu nestačí, přistupuje se k medikaci. Lékaři obvykle volí stupňovitý přístup – začíná se základními léky a v případě potřeby se přidávají další skupiny.

  • H1-antihistaminika: Základní léky blokující histaminové receptory typu 1. U MCAS se často podávají ve vyšších dávkách než u běžné alergie (až čtyřnásobných), vždy však pod dohledem lékaře. Mezi užívané látky patří (např. ketotifen, desloratadin, levocetirizin, fexofenadin).
  • H2-antihistaminika: Léky blokující histaminové receptory typu 2, které se nacházejí především v žaludku (např. famotidin). Ačkoliv jsou primárně určeny na žaludeční potíže, v kombinaci s H1-antihistaminiky pomáhají komplexněji blokovat účinky histaminu v celém těle.
  • Stabilizátory žírných buněk: Tyto léky se nesnaží blokovat již uvolněný histamin, ale cílí přímo na žírnou buňku, aby zabránily uvolnění chemických látek (degranulaci). Patří sem především kromoglykát sodný (Pentatop, Allergoval).
  • Antileukotrieny: Léky blokující leukotrieny – jiné zánětlivé látky uvolňované žírnými buňkami, které způsobují např. dýchací potíže (např. montelukast).
  • Biologická léčba: U pacientů s těžkým průběhem, kde běžná kombinace léků nezabírá, může lékař zvážit nasazení biologické léčby, konkrétně látky omalizumab (Xolair). Jde o protilátku proti IgE, která pomáhá snižovat reaktivitu žírných buněk. Ačkoliv je lék primárně indikován pro těžké astma a chronickou kopřivku, v zahraniční praxi se s úspěchem využívá i u refrakterních případů MCAS.
  • Doplňky stravy: Někteří pacienti profitují z užívání enzymu DAO (pomáhá odbourávat histamin z jídla), vysoce dávkovaného vitamínu C (500 mg dvakrát denně), kvercetinu nebo vitamínu D, které mohou mít mírný stabilizační efekt.
3. Řešení lékových intolerancí

Specifikem pacientů s MCAS bývá i nesnášenlivost pomocných látek (plniva, barviva, pojiva) v lécích, nikoliv účinné látky samotné. Pokud pacient reaguje na lék špatně, může být nutné změnit výrobce, zvolit jinou lékovou formu (např. kapky místo tablet), nebo nechat připravit lék v lékárně na míru bez dráždivých příměsí (tzv. magistraliter příprava).

Důležité zásady pro pacienta

Úhrada a dostupnost léčby v ČR

Protože MCAS v Česku zatím nemá vlastní kód diagnózy, musí se u léků jiných než antihistaminika podat žádost o úhradu podle § 16. Pro schválení dražší léčby je obvykle nutné prokázat, že ta předchozí nezabrala.

Vzor pro žádost o úhradu léku

Vzor žádosti pojišťovně o proplacení léčebného přípravku podle § 16

Kromoglykát sodný

U tohoto léku je nutné podat žádost o mimořádnou úhradu podle § 16. V žádosti musí lékař doložit, že základní léčba (antihistaminika) nezabírá a potíže přetrvávají.

Biologická léčba

Pokud ani kromoglykát sodný nepomáhá symptomy dostatečně zklidnit, zbývá biologická léčba. Tu podávají pouze specializovaná centra a její získání je nejnáročnější.

Upozornění: Informace na této stránce mají pouze edukativní charakter a nenahrazují lékařskou péči. O nasazení léků a jejich dávkování musí vždy rozhodnout ošetřující lékař.